Co znamená, že slezina podle TČM miluje pravidelnost?

Sedíte v autě.

Jednou rukou držíte volant, druhou rychle ukusujete rohlík se šunkou.

Na semaforu ještě stihnete lok kávy.

Najednou vám někdo nedá přednost.

„To si snad dělá srandu!“

Přijedete do práce a s dobrým pocitem si řeknete:

„Tak. Alespoň jsem se stihla nasnídat.“

Jenže opravdu jste se nasnídali?

Nebo jste svému tělu jen rychle dodali nějakou energii?

To jsou dvě úplně rozdílné věci.

Trávení nezačíná v žaludku

Možná vás to překvapí, ale trávení nezačíná až ve chvíli, kdy jídlo doputuje do žaludku.

Začíná mnohem dříve.

Začíná v hlavě.

Ve chvíli, kdy jídlo vidíme.

Kdy ho cítíme.

Kdy se na něj těšíme.

A hlavně ve chvíli, kdy naše tělo dostane informaci:

Teď je bezpečno. Můžeš trávit.

Jenže pokud právě řešíme ranní dopravní špičku, zvonící telefon nebo přemýšlíme nad poradou, která nás čeká za deset minut, tělo dostává úplně jinou zprávu.

Pozor.

Buď ve střehu.

Teď není čas na trávení.

Naše tělo je mnohem chytřejší, než si často myslíme

Lidské tělo se po miliony let vyvíjelo tak, aby nás především udrželo naživu.

Když se objeví nebezpečí, nemusíme přemýšlet, co se má zapnout.

Tělo to ví samo.

Rozbuší se srdce.

Zrychlí se dech.

Svaly dostanou více krve.

Mozek se soustředí na řešení situace.

A trávení?

To jde na chvíli stranou.

Ne proto, že by se pokazilo.

Ale proto, že právě není prioritou.

Když utíkáte před nebezpečím, opravdu nepotřebujete dokonale trávit snídani.

Potřebujete přežít.

Sympatikus a parasympatikus

Možná jste už někdy slyšeli pojmy sympatikus a parasympatikus.

Jsou to dvě části autonomního nervového systému.

Sympatikus připravuje tělo na výkon.

Na útěk.

Na boj.

Na řešení problémů.

Parasympatikus dělá pravý opak.

Pomáhá tělu odpočívat.

Regenerovat.

A také trávit.

Zjednodušeně bychom mohli říct, že když jedna větev přebírá hlavní slovo, druhá ustupuje do pozadí.

Proto není úplně jednoduché být současně ve stresu a zároveň dobře trávit.

Tak co vlastně znamená, že slezina miluje pravidelnost?

Tady se dostáváme k jedné známé větě tradiční čínské medicíny.

Slezina miluje pravidelnost.

Když jsem se s ní setkala poprvé, představila jsem si člověka, který musí snídat každý den přesně v 7:30.

Jenže dnes bych ji vyložila trochu jinak.

Řekla bych:

Slezina miluje rituály.

Miluje chvíle, kdy tělo ví, co přijde.

Sednu si.

Odložím telefon.

Uvařím si čaj.

Na pár minut zpomalím.

Najím se.

Tělo dostane jasný signál:

„Teď můžeš trávit.“

A právě v tom podle mě spočívá skutečný význam pravidelnosti.

Ne v minutách na hodinách.

Ale v předvídatelnosti.

V pocitu bezpečí.

Co když nestíhám?

To je jedna z nejčastějších otázek, které dostávám.

„Jenže já mám malé děti.“

„Odvážím je do školy.“

„Spěchám do práce.“

„Já na klidnou snídani prostě nemám čas.“

A víte co?

Tomu úplně rozumím.

Sama vím, že život není učebnice.

Proto nikdy klientům neříkám:

„Musíte každý den snídat přesně v 7:30.“

Mnohem raději hledáme něco, co je reálně možné.

Možná si stačí sednout místo toho, abyste jedli vestoje.

Možná vypnout rádio.

Možná odložit mobil.

Možná si uvařit čaj a dopřát si o deset minut klidnější ráno.

Někdy totiž udělá větší službu deset minut klidu než dvacet minut honění se za dokonalostí.

Pravidelnost není jen o hodinách

Když se mluví o pravidelném stravování, většina lidí si představí přesné časy.

Jenže naše tělo si vytváří mnohem více návyků.

Rituály.

Ví, že po probuzení přijde snídaně.

Že po práci přijde oběd.

Že večer už není potřeba dohánět celý den lednicí.

Právě tato předvídatelnost pomáhá nejen trávení, ale často i našemu vztahu k jídlu.

TČM a moderní fyziologie se tady krásně potkávají

Na tradiční čínské medicíně mě fascinuje jedna věc.

Mnoho jejích doporučení dnes dokážeme vysvětlit i pomocí moderní fyziologie.

Jinými slovy.

Nemusíme vybírat, jestli budeme věřit TČM nebo západní medicíně.

Můžeme využít obě.

Západní medicína nám dnes velmi přesně popisuje fungování nervového systému, hormonů nebo cirkadiánních rytmů.

TČM zase už před stovkami let pozorovala, že způsob, jakým jíme, ovlivňuje naše trávení, energii i celkovou rovnováhu.

Každá používá jiný jazyk.

Obě ale často ukazují stejným směrem.

Co si z toho odnést?

Až budete příště snídat, zkuste si položit jednoduchou otázku.

Dávám svému tělu opravdu prostor trávit?

Nemusíte být dokonalí.

Nemusíte mít každý den stejný režim.

Zkuste jen vytvořit malý ranní rituál.

Sednout si.

Na chvíli zpomalit.

Vypnout telefon.

Vnímat, co jíte.

Možná právě to je ta pravidelnost, o které mluvila tradiční čínská medicína.

A možná bychom ji dnes mohli nazvat ještě jednodušeji.

Slezina nemiluje hodinky.

Miluje chvíle, kdy tělo ví, že je v bezpečí a může se naplno věnovat trávení.

Závěrem

Právě podobné souvislosti mě na propojení tradiční čínské medicíny a moderní fyziologie baví nejvíc.

Nejde o hledání toho, kdo má pravdu.

Jde o snahu lépe porozumět vlastnímu tělu.

Protože když pochopíme proč něco funguje, mnohem snáze dokážeme změny opravdu zařadit do běžného života.

Mohlo by vás zajímat

📖 Proč si TČM všímá prvních známek nerovnováhy dříve než moderní medicína?

Chcete převést teorii do praxe?

Pokud chcete tyto principy postupně zavést do každodenního života, najdete v Akademii Jídelníčky–TČM vedený program Restart sleziny, který vás krok za krokem provede budováním pravidelného režimu v běžném životě.

A pokud vás zajímá hlubší propojení tradiční čínské medicíny s moderní fyziologií, výživou a diagnostickým uvažováním, věnujeme se těmto souvislostem podrobně ve 12týdenním specializačním kurzu dietetiky podle TČM.